Rosa Coeli
Symetrie párových orgánů vytváří bránu do jiné dimenze, jejíž jícen nás zbavuje vůle a pohlcuje naše vědomí. Vypráví věčný příběh o kráse a touze, která tady byla od počátků.
Kosmický rozměr námětu je obsažen v názvu Nebeská růže, lat. Rosa Coeli. Název odkazuje k Panně Marii, resp. ženskému principu světa.
Rubínové květy
Neslušné květy. Některé okvětní plátky růží jsou až příliš intimní. Pronikají pod růžový povrch sliznice a obnažují živou tkáň.
Color is the fruit of life Guillaume Apollinaire
Color is the fruit of life - Guillaume Apollinaire, 2021, olej na plátně, 135 x 155 cm
Květ času
Květ času jako metafora konce. Vykvete z poupěte, rozvine se v krásný květ, aby pak odkvetl a uschnul. Vznáší se v bezčasí a odměřuje hodiny lidského života.
Nedávno jsem restauroval mozaiky na hřbitově a všímal jsem si barevných plastových květů na hrobech a začal jsem si je fotit. V té době jsem maloval plastové hračky a líbila se mi jejich výrazná barevnost, lesky na povrchu plastu a prostupování světla. Stále kvetoucí, barevné, plastové květy jsem vnímal jako touhu po překonání konečnosti a napadlo mě, že by z toho mohla být celá výstava. Hřbitovní kvítí. Začal jsem je malovat a vzniklo z toho několik obrazů s názvem Květ času. Květ považuji za metaforu času, života, lásky. Z poupěte vykvete, rozvine se a usychá. Tuto metaforu hezky vyjádřil Michael Ende v knížce Děvčátko Momo a ukradený čas: Lidský čas sídlí v srdci v podobě překrásných, omamně vonících květů. Každý člověk má svůj vlastní čas. A tento čas je živoucí a znamená život jen tak dlouho, pokud svému vlastníku opravdu patří…
Gogos
Obrazy hojnosti
Barevné, fotorealistické obrazy jsou inspirované hravým dětským světem. Je to barevný svět umělohmotných radostí. Infantilita, která přetrvává do dospělosti.
Povrchnost v jednoznačnosti a v rychlém úsudku i povrchnost doslovná, zabývající se povrchem předmětů. Lesk, barva, světlo.
Svět, ve kterém žijeme je nasycený barevným plastovým kýčem. Můžeme se tomu bránit, anebo ho přijmout a objevit jeho krásu.
Lego a Haribo medvídci
Víření barevných kostiček Lega a sladkých Haribo medvídků o velikosti hlavy. Můžete vírem proplouvat ve sladkém snění, po kterém se probudíte do mírné kocoviny.
Pocta Williamu Turnerovi
V roce 2010 se konala v londýnské Tate Britain výstava Turner and the Masters. Na výstavě byla vystavena plátna Turnerových současníků a díla malířů, kteří tvořili o 200 let dříve, s nimiž se snažil, Turner vyrovnat. Bavil jsem se myšlenkou, jak bych se téměř 200 let po Turnerovi s jeho díly vyrovnal já.
Namaloval jsem tři největší katastrofy posledního desetiletí. Útok na newyorská dvojčata 11.9.2001, hořící Bagdád během války 21.3.2003 a požár ropné plošiny v Mexickém zálivu 20.4.2010. Zaměřil jsem se ale tak jako Turner na jevy, doprovázející katastrofu, jako je kouř a oheň, který zastiňuje příčinu.
10-Mě-Sýčků
Sova, která vykukuje z vody je jednou z postaviček na obraze Hieronyma Bosche Zahrada rajských potěšení. Maloval jsem 10 měsíců na zakázku volnou kopii tohoto obrazu a chtěl jsem mít něco z Bosche i pro sebe.
Skleněné figurky
Skleněné postavičky zvířátek, které se prodávají v centru Prahy v obchodech pro turisty. Jsou to drobná roztomilá zvířátka, která po zvětšení to lidského měřítka při pohledu tváří v tvář téměř promlouvají smutným, vemlouvavým pohledem. Na obrazech mě bavilo vyjádření skloviny množstvím světelných efektů, odleskem světla a čistých barev.
Polibky
Fragmenty věčnosti
Tři fragmenty barokních soch z kostela sv. Ignáce na Karlově náměstí.
Povrch, lesk a marnost
Pražské Jezulátko v obchodech pro turisty v centru Prahy, kde se vše leskne a třpytí. Kýčovitá krása, obchod s lidovou zbožností, suvenýry, kde se střetává posvátné a profánní.
Jazz
Není důležité, kterou skladbu hraje tento jazzman na klavír. Důležité je barokní světlo, téměř Caravaggio-ské nasvícení scény v obraze. (Působí to na mě jako výřez z barokního obrazu). Dále výraz obličeje a zachycení pohybu. Bílý límeček posouvá námět obrazu do podnikatelsko-politického kontextu a v této souvislosti dává výraz obličeje zcela nový rozměr.
Neidentifikovatelné létající objekty
Calvariae Locus
Tvar a velikost středního obrazu připomíná barokní oltářní obraz. Motiv obrazu je pouze naznačený. Mohlo by to připomínat snímání Krista z kříže, ale tak jako dnes už většinou nerozumíme námětům oltářních obrazů a v kostelech je často ani nevnímáme, tak i tento námět je spíš naznačený a nabízí tak prostor pro fantazii a více výkladů.
Lidskou lebku, která má zastíněnou obličejovou část (osobní) a osvětlenou vrchní (obecnou) část, jsem namaloval jako vesmírná tělesa, jako měsíc, nebo jako planety.
Vanitas vanitatum
„Námětově je tento výtvarný topos ustálený v dějinách evropského umění jako vanitas vanitatum, tedy jako obrazová meditace nad marností života, přestože je v odborné literatuře vanitas alegorizovaná často jako marnivost, což je ovšem morálně podbarvené zkreslení původního významu slova vanitas. Vanitas vanitatum, omnia vanitas je znění latinské Vulgáty z části Starého zákona, zvané latinsky Ecclesiastes a česky Kazatel. „Pomíjivost, samá pomíjivost, všechno pomíjí,“ tolik autoři ekumenického překladu, kteří pracují s hebrejským souslovím s použitím slova hębęl. Hębęl, které překládá Septuaginta jako řecké ματαιότης, znamená nejen marnost, ale i nicotnost, bezobsažnost. V souvislosti s pojetím lebky je dobré zmínit, že biblicko-hebrejské hębęl znamená rovněž opar nebo lehkou mlhu. Lebka Petra Hampla má právě tuto výtvarnou ražbu, jinak by neměl tento exkurs smysl, je oparem složeným z lehké mlhoviny bílé a těžkého, neprostupného oparu černé.“
(Michal Janata, text k zahájení výstavy Petra Hamplová / Petr Hampl, Inner, Praha, 2016)
After Death
Stopy duchů, zjevování posmrtného života, inspirované zvukovým dílem Tibetská kniha mrtvých od Aloise Piňose.
První polibky
Pocta Vincentu van Goghovi
Etymologicky je emoce „to, co vychyluje mimo“, latinsky e motio. Emoce je stav, který přechodně proměňuje náš vztah ke světu a kvalitu našeho prožívání. A to velmi rozmanitým způsobem, často intenzívním.
Tématizuji zde absolutní poddání se emocím, citové a psychické vyšinutí, cit exaltovaný, vedoucí až k iracionálním činům. Obraz ale není namalován nikterak expresívně, ale podle vzoru Vincenta van Gogha je vyprávěním o určité události až jaksi „den poté“.
Na obraze jsem zdůraznil čistě bílé plátno, které převazuje ukousnuté ucho, a červenou barvu v pozadí, která má podle výkladových slovníků velmi zvláštní pozici a jistá privilegia. Červená je barva krve, vášní a vraždy.
Polibek
Blízkost zkresluje realitu. Při polibku nevidíme detaily, které by nás mohly znepokojovat. To, co je nejbližší vidíme rozostřeně a vše ostatní obstupuje mlžný opar. Nemáme-li odstup, nejsme schopni jasného a střízlivého vnímání reality.
Mc&Slavia Bar
Chtěl jsem namalovat spokojené hosty kavárny Slavia, kteří pijí dobré víno, kouří dobré cigarety, jsou hezky oblečeni a vůbec se mají dobře. Kavárna Slavia byl symbol. A Národní divadlo, na které se dnes hosté kavárny Slavia dívají skrz okno? Co dnes symbolizuje triga na střeše Národního divadla?
McDonalds ve Vodičkově ulici v Praze je naproti Vyšší dívčí škole, která se zrcadlí ve výloze McDonaldu a vytváří jednu ze tří rovin obrazu. McDonald je místo, kde se páchá zločin s hranolkami.
Kdysi hrdé a pyšné Vítězství, tažené trojspřežím. Unavení koně, kterým se podlamují kolena už neutáhnou starý vůz a s hanbou seskakují do propasti.