Ikony

Namaloval jsem dvě deskové malby podle středověkých pravidel a zákonů zobrazování ve víře, že obraz má vedle estetické funkce i funkci magickou. Věřím v magii obrazů. Věřím v acheiropoietos: obraz, který není vytvořen lidskou rukou, to znamená, že existuje zázračné zobrazení, které se shoduje s Bohem samým. A bez symbolického systému jsem se neobešel.

Využívám středověkého slovníku k tomu, abych srozumitelně vyjádřil universální metafysické pojmy, které mohou být ještě nositely dalších významů. Universalita takového zobrazení mi otevírá bohatší pole interpretace.

Vyberu-li z tohoto slovníku jen určitá hesla a použiji-li je v jiném kontextu, objeví se nové, nečekané souvislosti. Přitom zachovávám původní obsah slovníkových hesel. Používám je však volně, s jistou nadsázkou, až hravostí, ale přitom se nejedná o parodii.

Andělé 1

Ve střední části jsou na osu, symetricky tři cherubíni s červenými křídly, s křídly v barvě rubínu, v barvě Kristovy krve, obraz Svaté trojice. Tito tři cherubíni spolu s dalšími čtyřmi, kteří je obklopují představují společně sedm andělů apokalyptických. Modrá a zelená křídla – lazurit a smaragd: barvy naděje a života. Shora a zespodu je pak lemuje dvanáct apoštolů. Zlato na pozadí – sluneční, Božská barva mystického tajemství. Vše je zobrazeno jako Nejvyšší Říše světelná. Kompozice obrazu je založena na vyvážených proporcích a symetrii.

Středověké zobrazování

Nejtypičtější aspekt středověkého estetického cítění vystihuje symbolicko-alegorické pojetí vesmíru. Středověký člověk žil ve světě plném významů, odkazů, dvojsmyslů, Božích projevů ve věcech a v přírodě, která k němu neustále promlouvá heraldickým jazykem.

Středověcí autoři věděli, jaké účinky vytěžit ze symetrie scén, tvořící diptych či triptych. Proporční estetika byla skutečně středověkou estetikou par excellence.

 Princip symetrie byl i ve svých nejzákladnějších výrazech instinktivním kritériem natolik zakořeněným ve středověkém duchu, že podmiňoval samotný rozvoj ikonografického repertoáru. Ten pocházel z Bible, či z liturgie. Požadavky na symetrii však často vedly k tomu, že scéna, kterou přinášela ve zcela vyhraněné podobě, byla modifikována, a někdy dokonce došlo i k porušení zvyklostí a zřejmých historických pravd.

Proto je na obraze „v rámci zachování proporce a symetrie“ jen část horních a dolních cherubínů a po stranách jsou z hlediska interpretace jaksi přebytečné polovičky dalších čtyř cherubínů.

Proporční estetika však vždy byla estetikou kvantitativní a nikdy nedokázala plně zdůvodnit kvalitativní zálibu v tom, co je bezprostředně příjemné, kterou středověk projevoval ve vztahu k barvě a světlu:

Krása barev je jednotně pociťována jako prostá, bezprostředně vnímatelná a nedělitelná krása, která nezávisí na žádném vztahu či relaci, jak je tomu u proporční krásy. Výtvarné umění té doby nezná kolorismus pozdějších staletí a pracuje se základními barvami, s vyhraněnými chromatickými oblastmi, které se brání odstínům, s křiklavými barvami, které jsou kladeny vedle sebe a které tak plodí světlo díky souladu celku, místo aby se nechaly determinovat světlem, jež by je zahalovalo do šerosvitu, nebo je nechávalo prosakovat přes obrysy vyobrazení. Pro každou barvu existují superlativy a jedna a táž barva má sice množství stupňů, nikdy se však nevytrácí ve stínu.

Ještě více než pro jednotlivé barvy se však mystikové a filosofové dokáží nadchnout pro světlo jako takové a především pro sluneční jas.

Je to zčásti díky spontánním sklonům středověkého člověka představovat si to, co je božské, v podobě světla, a považovat světlo za „prapůvodní metaforu duchovní skutečnosti“ a zčásti díky patristicko – scholastickým vlivům.

Středověké cítění připojovalo k prostoduchému zalíbení v tom, co budí bezprostřední požitek i hluboce kritické vědomí o hodnotě materiálu v kontextu uměleckého díla, pro něž právě volba materiálu je prvotním a základním kompozičním aktem.

Andělé 2

Tento obraz je také jakýmsi relikviářem: relikvií je v tomto případě barvený achát, posazený ve středu mandorly, kolem níž krouží serafové. Po stranách jsou dva archandělé a čtyři trůnové. Obraz má zlacené pozadí, andělé jsou červení a na křídlech mají tisíce očí.

Serafíni, ohniví duchové Božské lásky. Mají šest křídel – dvěma si zakrývají tvář, dvěma nohy a dvěma létají. Trůnové tvoří trůn Všemohoucího a jsou znázorněni jako okřídlená kola. „Vzhled a vybavení kol se třpytilo jako beryl a všechna čtyři kola se sobě podobala; vypadala a točila se, jako by kolo bylo uvnitř kola. Když jela, mohla jet na všechny čtyři strany a při jízdě se nezatáčela a byla dokola kolem plná očí.“ ^{Ezechiel 1 16-18}

Serafíni a trůnové mají podle tradice „samé oči, vpředu i vzadu“ Křesťanská tradice zná jménem pouze čtyři archanděly – Michaela, Gabriela, Rafaela a Uriela.

Gabriel je poslem Božího milosrdenství. je poslem dobrých zpráv a stal se tak archandělem Zvěstování, který sdělil Panně Marii, že bude matkou Božího syna. Rafael je andělem uzdravení.

Andělé všech řádů mají křídla, což symbolizuje jejich duchovní podstatu a rychlost, s jakou vykonávají své úkoly, neboť anděl je pouhá myšlenka, a proto se vejde jakýkoli počet andělů na špičku nože nebo špendlíku. Jako se myšlenka dokáže pohybovat rychleji než světlo, přeskakujíc ze země na nejvzdálenější mlhovinu, tak se andělé mohou téměř bezčasově pohybovat z nebe na zem a z jednoho konce vesmíru na druhý. kromě toho je prý myšlení andělů mnohokrát rychlejší než lidské, ježto se obejde bez těžkopádných hmotných obrazů, k jejichž vytvoření potřebuje člověk určitý čas spojený s námahou. „Anděl mi pravil“ znamená něco, co jsem si sám nevymyslel, nýbrž, co mě znenadání napadlo.

Mandorla zde neznázorňuje pouze neproniknutelné nebeské sféry. Působí také poněkud žensky a tělesně. Tomu právě odpovídají serafíni, jakožto ohniví duchové lásky.

Polodrahokam, jenž je v jejím středu by mohl symbolizovat kapku Kristovy krve, ale v tomto kontextu spíše kapku krve Panny Marie.

Jestliže 1. obraz představuje Nebe spíše mužské, je tento spíše ženský, archetypální Mariánský symbol. (Ta, která byla od počátku Pannou panen a neposkvrněnou Matkou vesmíru, se stala Marií.)