Odešel mozaikář František Tesař

S Františkem Tesařem jsem se poprvé setkal před 14 lety. Restauroval jsem s Patrikem Háblem mozaikovou fontánu od Dany Hlobilové z výstavy Expo 58 pro Národní technické muzeum a František nám vozil mozaikový materiál na restaurování. Vozil nám ho v batohu z Čáslavi a předával mi ho na Hlavním nádraží. Zval jsem ho, aby se přišel za námi na Letnou podívat. V areálu Národního technického muzea jsme mozaiku restaurovali. Nechtěl. Říkal, že je to moc do kopce. K restaurování tak zničené mozaiky byl skeptický a překvapilo ho, že jsme mozaikovou fontánu dokázali opravit.

mozaikář František Tesař

Něčím mi připomínal mého dědu Jindřicha Mahelku, který také dělal mozaiky. Nějak podobně voněl, nebo co.

Hned jak jsme dokončili práce na fontáně, jsme dostali zakázku na volnou kopii římské mozaiky. Kontakt na Františka už jsem měl, a tak jsme k němu do Čáslavi jeli pro materiál. Prodal nám směs mozaikového skla a kamene a chtěl vidět, co s tím uděláme. Když jsem mu ukazoval fotografie hotové mozaiky, byl nadšený a od té doby jsme začali spolupracovat.

Věnoval se restaurování mozaik. Často těch, které vznikaly za jeho dlouholetého působení v mozaikárně Uměleckých řemesel. Bylo mu v té době přes 70 let a na restaurování už chtěl mít parťáka. Nikdo z jeho bývalých zaměstnanců v Uměleckých řemeslech se mozaice už nevěnoval. Když dílna, kterou vedl od 60. let pár let po revoluci zanikla, všichni se rozutekli, našli si jiné zaměstnání a on měl pocit, že na mozaiku zůstal sám. Bral mě s sebou na restaurátorské zakázky a vyprávěl mi o mozaikách, o práci v Uměleckých řemeslech, o životě a stali se z nás přátelé a kamarádi.

František Tesař restauruje mozaiku od J. Kaplického

Restaurovali jsme spolu mozaiku od Josefa Kaplického pro Severočeské muzeum v Liberci, mozaiku na Topičově domě na Národní třídě, mozaiku podle Antonína Procházky z ateliéru Tumpach v Brně, nebo mozaiku v lunetě na průčelí Obecního domu.

Múzy Františka Tesaře

František měl ateliér v Praze na Jezerce, nedaleko mého ateliéru a občas jsem ho navštívil. Vždy připravil bohaté pohoštění. Měl speciální recept na přípravu prasečích ocásků. Radil mi, že je na nich maso jako z vepřové panenky, a přitom je levnější. Modelky se po něm prý jen olizují. Jezdil z Čáslavi do Prahy pravidelně každý týden ve středu a vracel se ve čtvrtek. Ve středu večer chodil kreslit. S přáteli si pozvali model na akt a společně kreslili pohybovky a popíjeli víno. Tiše jsem mu to záviděl. Když nešel na kreslení, pozval si modelku k sobě do ateliéru a kreslil, nebo maloval sám.

Měl spoustu kreseb. Ke svým 75. narozeninám si nechal udělat katalog 100 kreseb, které doplnil citáty o ženách. Publikaci nazval Žena 100x jinak. Kresby jsme vybírali společně. Udělal jsem mu z nich knížku a nechal vytisknout 100 kusů. Měl plno přátel a všechny katalogy rozdal. Když mu bylo 80, udělali jsme ještě jeden katalog, tentokrát i s jeho autorskými mozaikami a objekty.

František Tesař restauruje mozaiku v královské hrobce

Když jsme restaurovali mozaiku v hrobce králů v katedrále sv. Víta, bylo mu už 80. Jednoho dne přišel celý skleslý a řekl mi „Tak jsem dostal ten nejhorší dárek k narozeninám. Dostal jsem výpověď z ateliéru.“ Navrhl jsem mu azyl a nocleh ve svém ateliéru, což vděčně přijal. Sdílel jsem s ním ateliér asi 3 roky. Setkávali jsme se, pracovali jsme v ateliéru společně i s Honzou Lhotákem na mozaice Strom života pro faru v Radotíně. Zaznamenával jsem jeho vyprávění o mozaikách na video.

Bavilo mě, když jsem se mu mohl dívat pod ruce a sledovat ho při práci na mozaikách. Třeba když jsme dělali mozaiku Mlhovina Koňská hlava na hřbitov do Kamenných Žehrovic, nebo při kurzech mozaiky, které jsme pořádali pro studenty fakulty restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli.

Ftantišek Tesař na kurzu mozaiky v Litomyšli

František Tesař učil mozaiku studenty restaurátorské školy v Litomyšli

Studenti 2. ročníku se na restaurátorské škole učí malířské techniky. Jezdí tam v letním semestru externí lektoři na týdenní kurzy. Měl jsem se studenty kurz kaseinové malby, když mi Jéňa Vojtěchovský (toho času asistent ateliéru restaurování nástěnné malby) říkal „Ty děláš ty mozaiky, nechceš tady udělat pro studenty kurz mozaiky?“ A já jsem mu řekl „To jedině, že bych přivezl Františka Tesaře, ten ví o mozaice všechno.“ Jéňa mi odpověděl „Tak se ho zkus zeptat.“  František souhlasil. Do Litomyšle jsme jezdili každé jaro pravidelně 10 let. I když měl František v té době zdravotní problémy, mezi studentkami vždy pookřál a bavilo ho to. Bavilo ho, že může své celoživotní zkušenosti předávat dál. Ve školním ateliéru jsme zůstávali často do pozdního večera a odcházeli jako poslední. Večer pak ještě uvažoval, komu se dařilo a komu další den pomoci. Na mozaikách studentů mu vždy záleželo, a studenti to vnímali.

Mozaika se stala trvalou součástí ateliéru restaurování nástěnné malby i díky pětiletému programu NAKI Restaurování tzv. České mozaiky ze skla a kamene, jehož mentorem a studnicí zkušeností František byl. Díky tomuto programu se stalo několik absolventů školy restaurátory mozaik.

Když jsme měli jet letos do Litomyšle na kurz mozaiky, omluvil se mi, že už se na to necítí. Těšil se na to a mrzelo ho, že už nepojede. Říkal, že chtěl udělat chlebíčky a důstojně se rozloučit. Měl bolavý bércový vřed, který se musel převazovat a bolely ho kolena. Cestou do Litomyšle jsem se u něj v Čáslavi zastavil. Ukazoval mi rozpracovanou mozaiku na vlastní barák, jak říkal domu v Čáslavi, kde měl ateliér. Ukazoval mi, jak se mu podařilo vyčistit koupelnu s mozaikovou výzdobou, která byla černá od sazí, protože mu tam před pár lety hořela karma.

O měsíc později zemřel. Praskla mu žíla, a protože bral léky na ředění krve, vykrvácel. Nepodařilo se mu zavolat rychlou záchrannou službu. Ještě měl hlavu plnou plánů, které už bohužel nedokončil.

Včera jsme se s ním na Čáslavském hřbitově rozloučili. Sbohem Františku a děkuji Ti za všechno.

4.6.2022

Petr Hampl

eyJpZCI6IjEyIiwibGFiZWwiOiJrb250YWt0bmlfZm9ybXVsYXIiLCJhY3RpdmUiOiIxIiwib3JpZ2luYWxfaWQiOiI0IiwidW5pcXVlX2lkIjoidmJuMjNhIiwicGFyYW1zIjp7ImVuYWJsZUZvck1lbWJlcnNoaXAiOiIwIiwidHBsIjp7IndpZHRoIjoiMTAwIiwid2lkdGhfbWVhc3VyZSI6IiUiLCJiZ190eXBlXzAiOiJub25lIiwiYmdfaW1nXzAiOiIiLCJiZ19jb2xvcl8wIjoiI2NkY2RjZCIsImJnX3R5cGVfMSI6ImNvbG9yIiwiYmdfaW1nXzEiOiIiLCJiZ19jb2xvcl8xIjoiI2NkY2RjZCIsImJnX3R5cGVfMiI6ImNvbG9yIiwiYmdfaW1nXzIiOiIiLCJiZ19jb2xvcl8yIjoiI2RkOTkzMyIsImJnX3R5cGVfMyI6ImNvbG9yIiwiYmdfaW1nXzMiOiIiLCJiZ19jb2xvcl8zIjoiI2ZmODA3YyIsImZpZWxkX2Vycm9yX2ludmFsaWQiOiIiLCJmb3JtX3NlbnRfbXNnIjoiRFx1MDExYmt1amkgemEgVmFcdTAxNjFcdTAwZWQgenByXHUwMGUxdnUuIiwiZm9ybV9zZW50X21zZ19jb2xvciI6IiM0YWU4ZWEiLCJoaWRlX29uX3N1Ym1pdCI6IjEiLCJyZWRpcmVjdF9vbl9zdWJtaXQiOiIiLCJ0ZXN0X2VtYWlsIjoiaGFtcGVAZW1haWwuY3oiLCJzYXZlX2NvbnRhY3RzIjoiMSIsImV4cF9kZWxpbSI6IjsiLCJmYl9jb252ZXJ0X2Jhc2UiOiIiLCJmaWVsZF93cmFwcGVyIjoiPGRpdiBbZmllbGRfc2hlbGxfY2xhc3Nlc10gW2ZpZWxkX3NoZWxsX3N0eWxlc10+W2ZpZWxkXTxcL2Rpdj4ifSwiZmllbGRzIjpbeyJic19jbGFzc19pZCI6IjYiLCJuYW1lIjoiZmlyc3RfbmFtZSIsImxhYmVsIjoiIiwicGxhY2Vob2xkZXIiOiJKbVx1MDBlOW5vIiwidmFsdWUiOiIiLCJ2YWx1ZV9wcmVzZXQiOiIiLCJodG1sIjoidGV4dCIsIm1hbmRhdG9yeSI6IjEiLCJtaW5fc2l6ZSI6IiIsIm1heF9zaXplIjoiIiwiYWRkX2NsYXNzZXMiOiIiLCJhZGRfc3R5bGVzIjoiIiwiYWRkX2F0dHIiOiIiLCJ2bl9vbmx5X251bWJlciI6IjAiLCJ2bl9vbmx5X2xldHRlcnMiOiIwIiwidm5fcGF0dGVybiI6IjAiLCJ2bl9lcXVhbCI6IiIsImljb25fY2xhc3MiOiIiLCJpY29uX3NpemUiOiIiLCJpY29uX2NvbG9yIjoiIiwidGVybXMiOiIifSx7ImJzX2NsYXNzX2lkIjoiNiIsIm5hbWUiOiJsYXN0X25hbWUiLCJsYWJlbCI6IiIsInBsYWNlaG9sZGVyIjoiUFx1MDE1OVx1MDBlZGptZW5cdTAwZWQiLCJ2YWx1ZSI6IiIsInZhbHVlX3ByZXNldCI6IiIsImh0bWwiOiJ0ZXh0IiwibWFuZGF0b3J5IjoiMSIsIm1pbl9zaXplIjoiIiwibWF4X3NpemUiOiIiLCJhZGRfY2xhc3NlcyI6IiIsImFkZF9zdHlsZXMiOiIiLCJhZGRfYXR0ciI6IiIsInZuX29ubHlfbnVtYmVyIjoiMCIsInZuX29ubHlfbGV0dGVycyI6IjAiLCJ2bl9wYXR0ZXJuIjoiMCIsInZuX2VxdWFsIjoiIiwiaWNvbl9jbGFzcyI6IiIsImljb25fc2l6ZSI6IiIsImljb25fY29sb3IiOiIiLCJ0ZXJtcyI6IiJ9LHsiYnNfY2xhc3NfaWQiOiIxMiIsIm5hbWUiOiJlbWFpbCIsImxhYmVsIjoiIiwicGxhY2Vob2xkZXIiOiJFLW1haWwiLCJ2YWx1ZSI6IiIsInZhbHVlX3ByZXNldCI6IiIsImh0bWwiOiJlbWFpbCIsIm1hbmRhdG9yeSI6IjEiLCJtaW5fc2l6ZSI6IiIsIm1heF9zaXplIjoiIiwiYWRkX2NsYXNzZXMiOiIiLCJhZGRfc3R5bGVzIjoiIiwiYWRkX2F0dHIiOiIiLCJ2bl9vbmx5X251bWJlciI6IjAiLCJ2bl9vbmx5X2xldHRlcnMiOiIwIiwidm5fcGF0dGVybiI6IjAiLCJ2bl9lcXVhbCI6IiIsImljb25fY2xhc3MiOiIiLCJpY29uX3NpemUiOiIiLCJpY29uX2NvbG9yIjoiIiwidGVybXMiOiIifSx7ImJzX2NsYXNzX2lkIjoiMTIiLCJuYW1lIjoibWVzc2FnZSIsImxhYmVsIjoiIiwicGxhY2Vob2xkZXIiOiJacHJcdTAwZTF2YSIsInZhbHVlIjoiIiwidmFsdWVfcHJlc2V0IjoiIiwiaHRtbCI6InRleHRhcmVhIiwibWFuZGF0b3J5IjoiMSIsIm1pbl9zaXplIjoiIiwibWF4X3NpemUiOiIiLCJhZGRfY2xhc3NlcyI6IiIsImFkZF9zdHlsZXMiOiIiLCJhZGRfYXR0ciI6IiIsInZuX29ubHlfbnVtYmVyIjoiMCIsInZuX29ubHlfbGV0dGVycyI6IjAiLCJ2bl9wYXR0ZXJuIjoiMCIsInZuX2VxdWFsIjoiIiwiaWNvbl9jbGFzcyI6IiIsImljb25fc2l6ZSI6IiIsImljb25fY29sb3IiOiIiLCJ0ZXJtcyI6IiJ9LHsiYnNfY2xhc3NfaWQiOiI2IiwibmFtZSI6InNlbmQiLCJsYWJlbCI6Ik9ERVNMQVQiLCJodG1sIjoic3VibWl0IiwiYWRkX2NsYXNzZXMiOiIiLCJhZGRfc3R5bGVzIjoiIiwiYWRkX2F0dHIiOiIiLCJpY29uX2NsYXNzIjoiIiwiaWNvbl9zaXplIjoiIiwiaWNvbl9jb2xvciI6IiIsInRlcm1zIjoiIn0seyJic19jbGFzc19pZCI6IjYiLCJuYW1lIjoib3NvYm5pLXVkYWplIiwibGFiZWwiOiJTb3VobGFzXHUwMGVkbSBzZSB6cHJhY292XHUwMGUxblx1MDBlZG0gb3NvYm5cdTAwZWRjaCBcdTAwZmFkYWpcdTAxNmYuIiwidmFsdWUiOiIiLCJ2YWx1ZV9wcmVzZXQiOiIiLCJodG1sIjoiY2hlY2tib3giLCJkZWZfY2hlY2tlZCI6IjAiLCJtYW5kYXRvcnkiOiIxIiwiYWRkX2NsYXNzZXMiOiIiLCJhZGRfc3R5bGVzIjoiIiwiYWRkX2F0dHIiOiIiLCJpY29uX2NsYXNzIjoiIiwiaWNvbl9zaXplIjoiIiwiaWNvbl9jb2xvciI6IiIsInRlcm1zIjoiIn1dLCJvcHRzX2F0dHJzIjp7ImJnX251bWJlciI6IjQifX0sImltZ19wcmV2aWV3Ijoic2ltcGxlLXdoaXRlLnBuZyIsInZpZXdzIjoiNzE1NCIsInVuaXF1ZV92aWV3cyI6IjQ0NTQiLCJhY3Rpb25zIjoiMTkiLCJzb3J0X29yZGVyIjoiNCIsImlzX3BybyI6IjAiLCJhYl9pZCI6IjAiLCJkYXRlX2NyZWF0ZWQiOiIyMDE2LTA1LTAzIDE1OjAxOjAzIiwiaW1nX3ByZXZpZXdfdXJsIjoiaHR0cHM6XC9cL2hhbXBscGV0ci5jelwvd3AtY29udGVudFwvcGx1Z2luc1wvY29udGFjdC1mb3JtLWJ5LXN1cHN5c3RpY1wvYXNzZXRzXC9mb3Jtc1wvaW1nXC9wcmV2aWV3XC9zaW1wbGUtd2hpdGUucG5nIiwidmlld19pZCI6IjEyXzE5MjQiLCJ2aWV3X2h0bWxfaWQiOiJjc3BGb3JtU2hlbGxfMTJfMTkyNCIsImNvbm5lY3RfaGFzaCI6IjQ1ODdiNTY5OWYwNTRjNjA0YzQyOWFiNzMxNTE1OWQzIn0=

Zaškrtnutím pole “Souhlasím se zpracováním osobních údajů.” souhlasíte se zněním uvedeným pod tímto proklikem.

TOP