Návrat mozaiky: řemeslo, které přežilo čas

Mozaiky nejsou jen ozdobou architektury, ale i svědectvím své doby. Skupina restaurátorů je opravuje, vytváří nové a své zkušenosti předává dál. Usilují o to, aby mozaikářské řemeslo zůstalo živou součástí veřejného prostoru i dalších generací.

V Ateliéru mozaiky působí absolventi Fakulty restaurování Univerzity Pardubice v Litomyšli, kteří se během studií účastnili projektu Restaurování české mozaiky. S technikou mozaiky je seznámil František Tesař, mistr uměleckého řemesla v oboru umělecká mozaika, jenž byl od 60. let vedoucím mozaikářské dílny Uměleckých řemesel v Praze. Do Litomyšle jezdil pravidelně po dobu 10 let a společně s Petrem Hamplem vedli na Fakultě restaurování kurzy mozaiky.

Záchrana mozaik v interiéru i ateliéru

Vznik královéhradeckého ateliéru je spojen s rokem 2020, jeho počátky jsou spjaty s náročnou dvouletou uměleckořemeslnou obnovou mozaikové výzdoby z vyhořelé kavárny v Bratislavě. Jednalo se o soubor 26 panelů s figurální mozaikou z plochého tabulového skla, který byl vážně poškozen požárem. Z jednotlivých mozaikových panelů bylo nutné odstranit degradovaný sádrový podklad, mozaikové sklo očistit a chybějící nebo zničené části znovu doplnit.

Ateliér mozaiky sídlí v budově bývalého sklářského ústavu v Hradci Králové. Při vstupu do budovy byly umístěné dvě skleněné mozaiky, dlouhodobě ukryté za sádrokartonovou příčkou. Po dohodě s ředitelem Krajské hospodářské komory, která nyní budovu vlastní, byly mozaiky demontovány, odborně očištěny, znovu instalovány do vstupní chodby a doplněny novým podsvícením. Dnes tvoří výrazný vizuální a reprezentativní prvek vstupního prostoru.

Restaurování v exteriéru

Restaurátorské práce však neprobíhají pouze v ateliéru. Mozaiky jsou často nedílnou součástí architektury, a proto restaurátoři vyjíždějí za jednotlivými realizacemi, například do sousedních Pardubic, do Prahy, na pramen Labe, nebo třeba až na střední Slovensko do lázní Sliač.

Právě zde vznikla v roce 1982 monumentální mozaika realizovaná dílnou Uměleckých řemesel podle návrhu akademického malíře a grafika Milana Laluhy. Dílo, které dnes zdobí areál minerálního pramene Štefánik, tvoří tři sloupy s půdorysem kruhové výseče. Na jejich povrchu autor ztvárnil stylizované figurální motivy. Sloupy nesou trojhranné zastřešení pramene a tvoří výraznou dominantu celého prostoru.

Během let začala mozaika trpět působením klimatických vlivů. Největší škody způsobilo dlouhodobé zatékání vody v důsledku nefunkčního okapového svodu. Voda pronikala do osazovacího lůžka, rozrušovala podklad a postupně docházelo k uvolňování mozaikových kostek. 

Chybějící části byly doplněny ručně štípanými skleněnými mozaikovými kostkami totožnými s originálem. Jednalo se o autentické mozaikové sklo, které se vyrábělo pro mozaiky používané dílnou Uměleckých řemesel ve druhé polovině 20. století. Po zániku tohoto podniku po roce 1989 se již v České republice mozaikové sklo netaví, a materiál se tak dochoval pouze v omezeném množství a barevnosti.

Mozaiky mohou mít velmi dlouhou životnost, jsou-li kvalitně provedeny a chráněny před povětrnostními vlivy. Objeví-li se v nich prasklina, do níž opakovaně zatéká voda a v zimě zamrzá, může to způsobit uvolňování mozaikových kostek a postupnou destrukci díla. Včasným zásahem se tomu dá zabránit. Proto je dobré díla průběžně monitorovat a předcházet jejich poškození. V současnosti je dalším zdrojem degradace také vandalismus, hlavně sprejovými grafitti, proti kterému se téměř bránit nelze. Snad jen výchovou a neustálým vysvětlováním, že i tyto artefakty ve veřejném prostoru jsou součástí kulturního dědictví.

Současná vlastní tvorba i kurzy pro veřejnost

Kromě restaurování se Ateliér mozaiky věnuje i vzniku nových autorských děl. Pro recepční lobby budovy The Flow Building na Václavském náměstí v Praze byla vytvořena mozaika z ručně štípaného travertinu a skleněných mozaikových kostek se zatavenou zlatou fólií. Návrh a samotná realizace díla vycházely z materiálové a barevné koncepce interiéru, kde se travertin uplatňuje jak ve vstupní části, tak na fasádě.

Mozaika tvoří ciferník hodin, na němž se otáčí hodinové ručičky. Kamenné hodiny vyjadřují kontrast spojením protichůdných pojmů – plynutí času a jeho zkamenění. Motiv vychází ze zvětšené struktury travertinu, ve kterém se objevují zkamenělé fosilní pozůstatky. Poukazuje na již dávno minulý čas, inspiraci názvem budovy a na travertinový obklad v interiéru.

Dostali jsme od něj dar a naším posláním je tento dar předávat dalším generacím, aby mozaika nezanikla.

Důležitou součástí činnosti Ateliéru je vzdělávání. Ateliér pořádá kurzy mozaiky pro veřejnost, prezentuje svou práci na řemeslných jarmarcích a organizuje mozaikové dílny pro děti. Cílem je dlouhodobě šířit povědomí o této technice, popularizovat ji a vyprávět příběhy, jež probouzejí zájem o mozaiky a vedou k jejich většímu respektu.

„Vše, co víme o mozaikách, nás naučil František Tesař. Dostali jsme od něj dar a naším posláním je tento dar předávat dalším generacím, aby mozaika nezanikla. Chceme, aby si mozaikových děl lidé vážili, dokázali je ocenit a zamilovali si je,“ dodávají Petr Hampl, Barbora Viková, Šárka Macková a David Svoboda.

Text: Petr Hampl, Vít Pávek

Propamátky, Publikováno 25. 05. 2026