V roce 1975 byl Prof. arch. Adolf Benš jedním z autorů, vyzvaných k účasti na návrhu skleněné fontány do interiéru výstavního pavilonu. Toto zadání řešili společně v ateliéru architektury na VŠUP v Praze profesor Adolf Benš, jeho asistent architekt Jaroslav Kadlec a jeho tehdejší žena, malířka Dana Hlobilová.
Autor prostorového řešení expozice skla, architekt Josef Saal, vymezil bazén s fontánou vůči dvěma dalším dominantním exponátům prostoru, barevné vitráži malíře Jana Kotíka a mozaikovému panelu Prof. Josefa Kaplického, nízkou prostorovou linií spirálovité stěny. Byla pokryta mozaikou a plynule přecházela do vysoké stěny s vestavěnou exponátovou vitrínou. Její barevné řešení navazovalo barevně na mozaiku bazénu a bylo opět od Dany Hlobilové.
Oválný bazén fontány s mozaikovou výzdobou vyráběla dílna Mozaiky UŘ v Praze na Letné. Pro základ bazénu byla zvolena odlehčená sendvičová konstrukce z tehdy moderní epoxydové pryskyřice, zpevněná kovovou drátěnou armaturou. Danou Hlobilovou navržená barevnost mozaiky byla prováděna ze skleněných, ručně štípaných mozaikových kostek, mezi které byly vkládány mozaikové kostky se zatavenou zlatou fólií, symbolizující sluneční paprsky. Tentýž materiál byl použit pro mozaiku na spirálové stěně, kterou pracovníci mozaikářské dílny připravili v Praze a realizovali až po osazení bazénu s fontánou v pavilonu v Bruselu.
Kovový stojan prováděl nejzkušenější mistr kovovýroby UŘ, pasířský mistr Leonard Beitler. Skleněné mísy byly vyrobeny z lehce nažloutlé borosilikátové skloviny Simax, veliké mísy o průměru 70 a malé 39 cm.
Bazén fontány byl rozdělený na čtyři manipulační díly. Na osmi místech v obvodové části bazénu byl mechanicky proražený, znehodnocený a chybějící části se nezachovaly. Epoxidový korpus bazénu byl neopravitelně degradovaný, železná armatura byla silně zkorodovaná. Adheze epoxidové pryskyřice k mozaice byla značně narušená a skleněné kostky samovolně odpadávaly, někde zcela chyběly. Nejvíce byla znehodnocena mozaiková výzdoba obvodového profilu bazénu, na kterém se nedochovalo cca 30% skleněné mozaiky. Četné kostky mozaiky byly rozštíplé, poškrábané, rozlámané. Zlatá fólie v kostkách byla popraskaná, někde se zcela nedochovala. Vzhledem k celkové degradaci pryskyřičného korpusu bylo rozhodnuto o vytvoření nového laminátového korpusu a transferu skleněné mozaiky.
Stojan fontány byl značně zkorodovaný, plech zohýbaný, některá ramena se nedochovala. Ze skleněných mís o průměru 70cm se dochovala jediná, z mís o průměru 40cm se jich dochovalo pět. Stojan fontány i mísy byly nekompletní a dochované části byly ve velmi špatném stavu.
Snímání mozaiky bylo provedeno postupným odstraňováním pryskyřičného korpusu z rubové strany. Po sejmutí transferů byla rubová strana očištěná a byly doplněné chybějící mozaikové kostky identického typu, pocházející z totožného zdroje jako původní mozaika z roku 1958. Rekonstrukce chybějících částí v obvodovém profilu byly prováděny podle nových autorských kartonů autorky mozaikové výzdoby Akad.Mal. Dany Hlobilové.
Nový korpus bazénu je vyrobený ze skelných vláken, speciálního sendvičového materiálu a kvalitní polyesterové pryskyřice. Jedná se o sendvičovou kompozitovou konstrukci.
Spáry mezi jednotlivými transfery byly po opětovném osazení na povrch nového bazénu doplněné skleněnými mozaikovými kostkami tak, aby barevně a tvarově co nejvíce odpovídaly okolní mozaikové výzdobě. Fontána byla osazená tombakovým stojanem, který restauroval restaurátor Ivan Houska a rekonstruovanými skleněnými mísami o průměru 70 a 40 cm. Repliky skleněných mís byly zhotovené ve sklárnách Kavalier a.s., Sázava.
Fontána se nachází ve 3. patře Národního technického muzea v Praze.
Curiculum vitae interiérové fontány pro Čs. bruselský pavilon z EXPO 1958, Autor Jana Pauly
https://www.archiweb.cz/n/home/sklenena-fontana-z-expa-58-je-v-narodnim-technickem-muzeu
Restaurování mozaikové fontány z Expo 58 v Národním technickém muzeu