Jaké je soužití dvou umělců?

V současné době společně pracujeme na zámku Zákupy na Českolipsku. Zámek býval Habsburským letním sídlem a v polovině 19. století na něj jezdil císař Ferdinand Dobrotivý. Nechal si ho celý vyzdobit v tehdy módním druhorokokovém stylu od malíře Josefa Navrátila. Nejenže vymaloval stropy, ale navrhnul také tapety, garnyže a lustry. Právě tyto nástěnné malby nyní na zámku už 6. rokem restaurujeme.

První patro severního křídla zámku bylo vyhrazené pro služebnictvo, ve 20. století tam byly byty, později archiv. Udělali jsme tam restaurátorský průzkum a zjistili jsme, že se tam kdysi nacházela stejná dekorativní výmalba, jako v honosných místnostech 2. patra, které obýval císařský pár. Malby už byly hodně poničené a překryté několika vrstvami druhotných nátěrů. Přesto se tam podařilo vytvořit ucelenou prezentaci a letos na jaře se bude otevírat nový, rozšířený návštěvnický okruh.

Na zámku trávíme část týdne, obvykle od pondělí do čtvrtka. Brány zámku se za námi v pondělí ráno zavřou a otevřou se opět ve čtvrtek odpoledne, kdy odjíždíme, neboť na zámku i nocujeme. Z postele na pracoviště to máme doslova několik kroků. Snažíme se maximálně využít čas, který máme k dispozici, takže pracujeme od rána do večera, což znamená, že jsme od rána do večera čelem ke zdi, případně pod stropem. Čas na zámku ubíhá rychle. Koukáme se z okna a je jaro a pak se podíváme znovu a už padá první sníh a my jsme stále ve stejné místnosti, u stejné zdi. Často máme oba na uších sluchátka a jediné zážitky, které máme jsou z poslechu pořadů v rádiu, nebo podcastů. V zimě je na zámku zima, takže si večer dáme na pokoji akorát sprchu a zalezeme pod peřinu.

Od pátku do neděle se obvykle věnujeme práci v ateliéru. Petra má svůj sklářský ateliér na Zbraslavi, kde vytváří šperky z vinutých perlí, skleněné objekty, nebo dělá kurzy vinutí perlí. Já mám ateliér v Nuslích, kde maluji, vytvářím mozaiky, nebo dělám kurzy mozaiky, sgrafita a fresky. Jezdíme také do východních Čech. V Libčanech u Hradce Králové máme dědu, v Hradci Králové mám s kolegy Ateliér Mozaiky, kde restaurujeme mozaiky, děláme nové autorské mozaiky a také kurzy mozaiky pro veřejnost.

Umění spolu moc neprožíváme. Práce je přirozenou součástí našeho života. Když se rozhodneme, že uděláme společnou výstavu, řešíme víc technické problémy s dopravou a instalací, než „metafyzickou hloubku obsahu“ našich děl.

Vytvořili jste nějaké umělecké dílo společně?

Společně jsme ještě nic nevytvořili, což ale neznamená, že se neovlivňujeme. Dělal jsem cyklus lineárních kreseb štětcem. Nejprve na papír, poté asfaltem na měděný plech, akrylem na plátno a později i v mozaice. Byly to tušené obrysy toho, co se vynořuje z podvědomí. Linie mohou připomínat kořeny, vegetaci, nebo vodu. Je v nich plynutí a pohyb. Šlo o pohyb ruky z jednoho bodu k druhému a o příběhy vepsané do čar. Petra převáděla tyto tahy štětcem do skla. Tažením žhavé skloviny vytvářela prostorové kresby, které pak skládala do kompozic. Vytvářela asambláže na skle, dřevěné desce, nebo na plátně. Vytvořili jsme společně několik výstav, kde si tyto lineární kresby a skleněné kompozice docela dobře rozuměly.

Kdy vás poprvé napadlo společně vystavovat?

Bylo to v roce 2015, kdy jsme si udělali malou výstavu v kavárně U Stromečku na Zbraslavi. Výstava se jmenovala Skryté světy. Petra vytvářela skleněné figurky a kombinovala je s přírodninami. Vytvářela tak miniaturní skleněné světy plné fantazie. V kavárně je nainstalovala do vitrín a já jsem na stěny pověsil své první lineární kresby. Krátce na to si Petra zařídila ateliér hned naproti kavárně. Z názvu výstavy se zrodila značka sklářský ateliér Skryté světy, ve kterém dodnes vytváří skleněné šperky z vinutých perel.

Petr Hampl, 21.1. 2026